 Zdroj originálu textu: zde Autorka textu: Toko-pa Český překlad: Kateřina Černá Grofová Autor/ka fotografií: Adedotun Adegborioye on Unsplash Ráda bych se s vámi podělila o hlubokou zkušenost, kterou jsem nedávno prožila. Pozvali mě, abych přijela učit do malé komunity žen, které nejen, že žijí na ostrově daleko od pevniny, nezávisle na energetické i jiné infrastruktuře, ale jejich životní cestou je také vzájemné sdílení snů.
Představte si malou vesnici, kde lidé závisí jeden na druhém v zajištění potravy, v emoční i fyzické podpoře, sdílené ekonomice, a ve všech životních událostech mezi narozením a smrtí. A také komunitu, která se každý týden setkává, aby její lidé vzájemně sdílely své sny. Hluboce se mě dotklo, kolik odvahy vyžaduje život bez tajností. Když můžete s tím nejintimnějším vnitřním životem vejít do kruhu důvěry, tak můžete žít se všemi svými stíny, slabostmi, bolestmi i touhami. A nejen to - máte možnost se učit doopravdy žít s druhými lidmi. Velmi často se setkávám s nevyslovitelnou hrůzou lidí, když si představí, že by mohli být viděni nebo slyšeni. A přitom je to něco, po čem toužíme víc než počemkoliv jiném v tomto světě - být viděni a slyšeni. Jenže tolikrát zažíváme kritiku, odmítnutí nebo neuznání ve chvíli, kdy jdeme s odvahou se srdcem na dlani, se svým talentem, s projevením se, se svou zranitelností, že raději zůstaneme potichu, ukrytí, malí. Abychom přežili. Časem si natolik zvykneme skrývat svůj vnitřní život, že se od něj vzdálíme i my sami. Jedinou připomínkou zůstávají obrazy v našich snech. Možná věříme, že v sobě máme cosi temného, o čemž kdyby se dozvěděli druzí, tak nás jednou provždy zavrhnou. Paradoxně je to právě tento strach, který nám brání prožívat sounáležitost a pocit, že někam patříme. Jako lidé jsme si mnohem více podobní než rozdílní. Ovšem uvědomíme se to jen zřídka, protože povětšinu času praktikujeme sebe-vyčleňování. Všichni v různé míře oddělujeme život naší duše od života, který ukazujeme na veřejnosti. Nejvážnější ale je, jak se vzdáváme aspektů svého Já, které nejsou v našich rodinách či kultuře uznány. V okamžiku, kdy vstoupíme do posvátného prostoru kruhu, jsme přijímání se záměrem přivítat a pozvat všechny vyhnané aspekty zpátky do svého Já, kam patří. Když si dovolíme projít tímto procesem v komunitě, vytváří se tak léčivé pole, ve kterém může najít cestu domů zapomenutý život i druhých lidí v kruhu. Jak zveme jeden aspekt za druhým, to co obvykle nazýváme negativní emocí, má možnost projevit svou ukrytou dobrotu. Přitítaný a uznaný stud dovolí, aby se projevila důstojnost; skrytou medicínou zrady je opravdová loajalita; opuštěnost v sobě skrývá touhu po intimitě, a tak podobně. Když takto nasloucháme jeden druhému při sdílení posvátného snění, uvědomíme si, jak přitom společně něco důležitého splétáme, co posiluje naši komunitu v jejích tenkých místech. Dovolujeme přitom, aby naše vlastní síla byla k užitku i našim sestrám a bratrům. Když jsem pozorovala ty ženy jak zametají podlahu, připravují jídlo, chystají oltář, rozdělávají ohěň a zapalují svíce, měla jsem pocit, že se pohybují jako jedna bytost. Tiché šumění "snících" s důvěrou přijímající temné stránky kohokoli v kruhu vytvářelo z každého jejich pohybu choreografii přijetí a milosti. Kéž je pro vás tento příběh inspirací v okamžiku, kdy potřebujete být viděni. Aby i lidé kolem vás konečně věděli, že v tom nejsou sami.  Zdroj originálu textu: zde Český překlad: Kateřina Černá Grofová Autor/ka fotografie: Luz Mendoza on Unsplash Mnozí rodiče si přejí pro své děťátko uspořádat pohřební nebo vzpomínkový obřad. Lze to uskutečnit mnoha způsoby, a to podstatné a důležité je, že není nutné spěchat a vše učinit okamžitě. Může se stát, že jste zaplaveni žalem a nemáte na pohřeb sílu. Vězte, že obřad můžete uspořádat i později, v horizontu týdnů, měsíců nebo dokonce i let. Nikde není napsán a určen správný čas pro pohřeb vašeho dítěte.
Jsme vděční za naši spolupráci s Hannah Grace ze spolku Grace Ceremonies (slovo grace znamená “milost”). Hannah je mezináboženská obřadnice a má mimořádný dar pomoct rodinám vytvářet pamětihodnou událost, která uctí maličké bytosti, které tak hluboce ovlivnili vaše životy. Hannah vám dovede velmi citlivě pomoct oslavit lásku k vašemu děťátku, které vás co nejvíce podpoří a rezonují s vašim jedinečným životem - ať už svou osobní přítomností a provázením obřadu, který si sami navrhnete; nebo provázením možnostmi, jak vzpomínat na vaše dítě; nebo svou pomocí s obřadem vysazení stromu na vaší zahradě. S Hannah je vždy možné se na ceně domluvit a první konzultace je zdarma. Níže najdete nádherný text od Hannah, ve kterém nabízí krásné možnost a způsoby uctění života vašeho dítěte. Více se věnuje odrážkám uvedeným výše, najdete zde i básně, speciální rituály napříč kulturami, a další inspiraci. Napsala Rev. Hannah Grace
Vaše děťátko je důležité, jakkoliv krátce tu s vámi bylo. V určitou chvíli - možná po týdnu, možná měsíci či roku po vaší ztrátě - se ve vás může ozvat touha po místě, kde byste mohli prozkoumat svůj zármutek, uctít krátký život vašeho děťátka a truchlit s druhými. Rituály a obřady, ať už jsou veřejné nebo soukromé, složité nebo jednoduché, vytvářejí prostor, kde můžete vyjádřit své emoce a zpracovat svou zkušenost v prostředí, které je podpůrné a smysluplné. Pohřební nebo vzpomínkové obřady hrají významnou roli v truchlení a oslavě dítěte, které vás tak hluboce proměnilo. Jsou příležitostí integrovat vaši ztrátu do své životní cesty. tvé jméno šeptá věčnost jako déšť který padá ve větru omývá listy které padají na dech lásky je ve mně za mnou přede mnou tvé jméno ve stromech pode mnou na obloze nade mnou ~ Andrea Albine Goslan Můžeme si sami uspořádat rituál či obřad? Obřad, ceremonie i rituály patří všem. Nejsou privilegiem náboženských institucí nebo církevních představitelů. Nejsou přístupné jen určitým praktikujícím či expertům. Patří nám. Nám všem. Už v dávných dobách používali lidé rituály a ceremonie k oslavování, truchlení, k vyjádření údivu, vděčnosti, nebo k žádání o pomoc, k nalézání útěchy v samotě, či ke spojení síly v rámci komunity. Tím nenaznačuji, že by sami jste zodpovědní za vytváření a provádění obřadu či rituálu. Pomoc a podporu najdeme v náboženských tradicích, u členů církví, u zkušených profesionálů, nebo u členů rodiny či přátel. Tito lidé nás mohou vést a držet prostor, když mi na to nemáme sílu. Většina z nás už má nějakou představu. Nabízím vám dovolení - důvěřujte sami sobě: vaší vlastní moudrosti, intuici a hlubokému vědění. I když možná nemáte zkušenost, o kterou byste se mohli opřít, někde v sobě víte aspoň trochu, jak na to. Přeji si a doufám, že po přečtení následujících řádků se budete cítit posilněni a pozváni k uctění ztráty vašeho dítěte, ať už skrze vlastní obřad či rituál, nebo ve spolupráci s někým, komu důvěřujete. Jak na to? Tady není žádné “správně”. Nejsou zde ani žádná “měli byste”. To znamená, že to prostě nemůžete pokazit nebo udělat špatně. Můžete zapálit svíčku, přečíst krátkou báseň a svíčku zhasnout. I to je mocný rituál. Můžete svolat členy rodiny a přátele, vylézt spolu na kopec či horu, a vyzvat je, aby každý z nich sdílel, co má nebo měl na srdci, když lezl nahoru. Můžete společně zazpívat píseň nebo chorál a společně sestoupit do údolí. I to je krásná ceremonie. Každý z nás truchlí jinak - po svém. Jedinečnost každého z nás s sebou nese odlišné potřeby, pohledy na svět i volby. Není žádná šablona, kterou by bylo možné použít. To podstatné je uctít pravdivost své zkušenost. Už jen to, že uznáme pravdu, přináší velké léčení a útěchu. Prostřednictvím ceremonie a rituálu máte vzácnou možnost sdílet svoji pravdu a mít v druhých lidech svědky. “V srdce se setkávají cesty do všech posvátných míst. Vejdi do něj a toulej se.” ~ Bhagawan Nityananda Jak začít? Když s lidmi plánuji ceremonii, jednou z prvních otázek je otázka PROČ: Proč chcete uspořádat ceremonii? Co doufáte (vy i ostatní), že prožijete? Když věnujete dostatečně dlouhý čas nalezení a prozkoumání důvodu - chcete uznat existenci svého dítěte; chcete uctít jeho místo v rodině; oslavit radost a vděčnost, kterou přineslo do vašeho života; chcete být viděni se svou bolestí; chcete vyznačit tuto kapitolu ve svém životě; chcete prožít určité uzavření této kapitoly - poskytne vám to kompas, který vás přípravou i obřadem dobře povede. Také byste měli vědět, že “začnete tak, že začnete”. Už to, že vzpomínkovém obřadu či rituálu uvažujete, dává do pohybu prožitek, po kterém toužíte. Všechny úvahy, rozhovory s druhými, obrazy a představy budoucího obřadu či rituálu jsou již součástí naplňování vašeho záměru. Sám proces je součástí vašeho truchlení, a také součástí vašeho hojení. Věříme Věříme, že za absencí je přítomnost. Že za bolestí je zahojení. Že za rozpadnutím je celistvost. Že po hněvu může přijít pokoj. Že po zranění může přijít odpuštění. Že po tichu může přijít slovo. Že za slovem může být porozumění. A že skrze porozumění může proudit láska. ~ anonym Náměty, příklady a věci k uvážení Níže nabízím několik možností, příkladů a věcí k uvážení, když se pustíte do tvorby rituálu nebo ceremonie. Vždy však máte svobodu říct nebo udělat cokoliv. Důvěřujte tomu, že najdete svoji cestu a způsob. Pamatujte, že tu neplatí žádné “dobře” ani “špatně”. “Nechme krásu, kterou milujeme, aby se projevovala v tom, co děláme. Je tisíce způsobů, jak pokleknout a políbit zem.” ~ Jalaluddin Rumi 1. VYTVOŘENÍ PROSTORU OLTÁŘ Když používám slovo “oltář”, mám na mysli fyzickou reprezentaci posvátného místo nebo záměru. Výsledná podoba je čistě na vás. “Oltář je něco, co vás ve chvíli, kdy jej uvidíte, přivede k sobě domů.” ~ Margot Adler Můžete položit kus látky na zem, do středu kruhu a do něj umístit vázu s květinami a zvonek Nebo můžete mít malý stolek po straně, a na něm sbírku přírodních předmětů. Můžete využít držáky na svíčky, fotografie nebo vzkazy. Řiďte se tím, zda bude oltář hrát nějakou roli v obřadu - např. zda na něm budou hořet svíčky, nebo bude jen dotvářet prostor. Ať už bude mít jakoukoliv funkci, ať je vyjádřením vaší lásky a péče. ZAHÁJENÍ A UKONČENÍ Ceremonie a rituály mají sílu být mocnou nádobou pro pocity a zážitky, proto je dobré věnovat zvláštní pozornost dobrému otevření a zavření tohoto prostoru. Já často zahajuji ceremonii něčím prostým, třeba tím, že si zuji boty nebo sundám hodinky, nebo si dám kolem krku ceremoniální šátek. Někdo rád využívá vykuřovadla, zapálení tyčinek nebo svíček, zazvonění zvonkem nebo modlitbou do čtyř světových stran. Stejně vhodné je otevřít posvátný prostor tichem, nebo naopak zpěvem či hudbou. Ať už vyberete cokoliv, mělo by to vám i ostatním pomoct vystoupit z běžného, každodenního vědomí do tiššího, hlubšího a širšího vědomí. Není vůbec potřeba, aby zahájení svou kvalitou navozovalo ponurou nebo formální atmosféru, ale spíše aby navozovala kvalitu otevřeného srdce. Uzavření bývá jednodušší, protože už jsme napojeni na posvátné, ale to neznamená, že mu nemusíme věnovat tolik pozornosti. Můžeme pomyslně uzavřít kruh jinou písní či hudebním kusem, sfouknutím svíčky, poděkováním do čtyř světových stran, zazvoněním na zvon, apod. Dobrý zakončením je také přednes nějakého textu, nebo jen vyjádření vděčnosti za to, že se všichni sešli. Krása je přede mnou, krása je i za mnou, nade mnou, pode mnou. Krása všude kolem mně, krása je i ve mně. Vše končí v kráse. Vše končí v kráse. Vše končí v kráse. Vše končí v kráse. ~ z Navajo ceremonie 2. FORMÁT CEREMONIE Následující příklad vzpomínkové slavnosti je převzatý a upravený z knihy “Dobré vzpomínání: Rituály pro oslavu života a odtruchlení smrti”. Tento příklad v sobě nezahrnuje otevření a zavření prostoru (viz výše), ani žádné rituálové prvky nebo texty (viz dál v textu). Zaprvé - udejte tón: úvodními slovy; uznáním pocitů, se kterými lidé přišli; vyslovením záměru ceremonie. Zadruhé - uznejte toho, kdo zemřel: vyslovte jeho jméno; sdílejte jeho příběh života a smrti; dejte prostor také rodině a přátelům, pokud by chtěli i oni promluvit. Zatřetí - dejte prostor ztrátě: přineste ducha vděčnosti, naděje a lásky; nabídněte požehnání rodině i zemřelému; zahrňte je do života, který jde dál Vnímám ceremonii a rituál v širším slova smyslu jako nástroj integrace a transformace. A v tomto smyslu průběh ceremonie následuje cestu od toho, co bylo, k tomu, co je a k tomu, co bude. Netvrdím, že je nutné, abyste tento postup dodrželi, jen nabízím v tomto příkladu inspiraci, kterou můžete a nemusíte při tvorbě obřadu využít. 3. RITUÁLOVÉ PRVKY Často dáváme velký význam slovům, pojmenování a vyjádření našich prožitků. Věřím však, že silnou ceremonii je možné vytvořit i beze slov. Ať už si vyberete jakýkoliv formát či slova, velmi doporučuji, abyste zkusili najít nějaký fyzický rituální prvek, který by zhmotňoval záměr ceremonie. Níže je několik příkladů, které můžete využít, nebo je přizpůsobit pro svůj vlastní obřad, a přidat k nim svůj vlastní smysl a význam. Mezi následujícími příklady není kremace ani pohřeb do země, ale mohou být také citlivě zakomponovány do ceremonie. "Žít v tomto světě od nás vyžaduje tři věci: milovat, co je smrtelné; držet to se vší láskou až do morku kostí s vědomím, že na tom závisí náš vlastní život; a když přijde čas, nechat to jít. Nechat to jít." ~ Mary Oliver Vysazení stromu a zahradní vzpomínkové slavnosti Střídání ročních období a přírodní cykly byly od pradávna symbolem, který pomáhal lidem přijmout a pochopit smrt. V ceremonii vysazení stromu a podobných zahradních/zahradnických rituálech je obsažen smysl pro krásu a obnovu, posilují naše vědomí kontinuity života. V časech zármutku i léčení jsou nám připomínkou našich milovaných, jsou místem, kde můžeme zaměřit svou pozornost i péči. Dřív, než se rozhodnete uspořádat ceremonii vysazení stromu nebo obřad věnování / zasvěcení zahrady, nejdříve se dobře rozhodněte, kterým stromům nebo rostlinám se bude v daném místě dařit mnoho let. Důležitými faktory je kvalita půdy, dostatek slunečního světla, klima, přítomnost zvířat, atd. Je dobré si předem připravit i některé záležitosti potřebné k výsadbě - připravit půdu, vodu, atd. Můžete využít vodu z řeky nebo potůčku, který je pro vás nějak významný. Stejně tak celá řada stromů je spojována s určitým speciálním významem, nebo kvetou v barvě, která evokuje příjemné a cenné vzpomínky. Možná budete chtít přidat ještě nějaké další prvky, například pamětní kámen, koupátka pro ptáčky, sochu. Pokud žijete v bytě, nebo nemáte k dispozici kus země vhodnou pro výsadbu stromu či zahrady, můžete pro ceremonii využít květiny. Jednou z možností je například požádat přátele a rodinu, aby každý donesl jednu květinu, ze které se potom udělá jedna společná kytice. Po obřadu je možné kyticy usušit, nebo je nechat vylisovat a uchovat pro každoroční vzpomínkové setkání. Despachos V posvátné andské tradici španělské slovo despacho znamená “vyprovození”. Meg Beeler z komunity Earth Caretakers (Ti, kteří pečují o Zemi) píše, “Despacho je aktem lásky a připomínkou spojení, které sdílíme se všemi bytostmi, elementy, duchy a posvátnými místy.” Malé smotky papíru nebo látky se naplní malými předměty, například květinovými lístky, rostlinkami, bylinkami a kořením, mušlemi, korálkami, kamínky, maličkými figurkami, vlnou, peřím atd. Samotný obsah smotků záleží čistě na každém člověku, ale měl by být vybrán se záměrem léčení, vděčnosti, spojení a lásky. Poté, co smotky naplníme tím, co jsme vybrali, se despacho smotky zabalí a svážou. Tradičně jsou tyto smotky spáleny, spíš než že by byly otvírány, uvolnila by se energie a požehnání v nich, a vrátili by se zpět zemi. Ale je opět na každém z vás, pro co se rozhodnete. Na první pohled se může zdát tradice despacho zvláštní nebo vzdálená, ale s postupem času jsem si ověřila, že má mnoho lidí s tímto rituálem velmi silné spojení. Rituál může být velmi intimní a hluboce osobní, obzvlášť, když do váčků přidáme například vlasy, pupeční šňůru nebo placentu. Na nejhlubší úrovni jsou despachos manifestací neviditelných spojení. Už samotná příprava rituál může být silná sama o sobě, nebo si první část můžete udělat před obřadem a v rámci obřadu provést spálení, požehnání, nebo váčky uložit na oltář. Sošky JIZO V buddhismu se mluví o bodhisattvách jako o hluboce soucitných bytostech, které se rozhodují nevstoupit do nirvány - osvícené stavu blaženosti - ale zůstávají v lidské podobě, aby pomohli druhým zachránit se od utrpení. V japonské kultuře je nejoblíbenějším bodhisattvou Jizo. Je ochráncem a strážcem dětí, zejména pak těch, které zemřeli dříve než jejich rodiče, jak se to stává v případě potratů nebo mrtvě narozených dětí. Maličké figurky Jizo jsou často zdobeny malými čepičkami a bryndáčky. Stovky těchto sošek lemují cesty na hřbitovech a klášterech po celém Japonsku, a jsou tak tváří a jménem zármutku, který by jinak zůstal neviděný, neuznaný. V Japonsku se v rituálu zvaném “mizuko kuyō” předávají duše zemřelých dětí do rukou Jiza. Je to ceremonie, kterou je snadné adaptovat na kohokoliv, kdo truchlí po ztrátě dítěte. Obzvlášť, pokud je vám představa nebe nebo andělů vzdálená nebo cizí, Jizo může být postavou, skrze kterou můžete odevzdávat svůj smutek, vyjádřit svoji lásku a zhmotnit svoje vzpomínání. Součástí ceremonie nebo rituálu může být velmi osobní úprava Jiza. Například můžete na lístek napsat jméno dítěte a ten položit pod figurku. Můžete u figurky zapálit vonnou tyčinku, nechat u ní obětiny / dary květů nebo jídla, a nebo umístit figurku do své vzpomínkové zahrady. Jiné inspirace Rituálovým prvkem se může stát téměř cokoliv. Může jít o vypouštění balonků, vyrobení vzpomínkových stužek nebo papírových roliček s požehnání, společná tvorba uměleckého díla, postavení kamenné vzpomínkové věže, očistný rituál s vodou nebo ohněm, zpěv atd. Nechte se v tomto opravdu vést svou vlastní intuicí, moudrostí, pocity, tvořivostí a hlubokým věděním. 4. INSPIRATIVNÍ TEXTY Texty, které při ceremonii přečteme, často nabízí nebo pojmenují, na co sami slova těžko nacházíme. Když vás některý osloví, je to jako byste našli člun uprostřed rozbouřené divoké řeky. Ty pravé texty pro nás vytváří tiché místo pro spočinutí a otevírají naše vědomí za hranice toho běžného. Mají sílu se dotknout našich duší. (Ciťte se zcela svobodní, pokud si budete chtít některé textu upravit, aby byla více v souladu s vašim vnímáním a cítěním.) *** Jsi ve vší kráse Dnes ráno pronikly paprsky slunce korunami stromů - strážců Seděla jsem v zahradě, tiše spočívala. Žasla jsem na tichou krásou mých vlastních pocitů i místa kolem mě. Myslela jsem na tebe. Objevila jsem tě zastrčeného ve stínu stromů. A o chvíli později jsem tě znovu našla v úsměvech květin když slunce proniklo jejich okvětními lístky a také v rytmu listů padajících na zem v zahradě. Našla jsem tě ve svobodě ptáků létajících volně na obloze jako ty Jsem tak šťastná, že jsem tě našla. Teď už mě nikdy neopustíš. Protože tě vždy najdu v kráse života. ~ Walter Rinder *** O radosti a žalu Vaše radost je váš žal, který se přestal skrývat. A táž studna, z níž pochází váš smích, bývá často naplněna vašimi slzami. Jak jinak by to mohlo být? Čím hlouběji se žal zarývá do vašeho bytí, tím větší radost můžete pocítit. Není to snad tak, že džbán, v němž je vaše víno, je tentýž džbán, jaký byl vypálen v hrnčířově peci? A není to tak, že flétna, jež zklidňuje vašeho ducha, je totéž dřevo, do něhož byly vyřezány dírky nožem? Cítíte-li radost, pohlédněte do hlubin svého srdce a zjistíte, že právě to, co vám způsobuje žal, vám poskytuje i radost. Cítíte-li žal, pohlédněte znovu do svého srdce a uvidíte, že vpravdě pláčete pro to, co bylo vaší radostí. Někteří z vás říkají, „Radost je větší nežli žal“, a jiní zas říkají, „Ne, žal je větší.“ Ale já vám pravím, že je nemůžete od sebe oddělovat. ~ Kahlil Gibran *** Je to strašná věc milovat to, čeho se může dotknout smrt Je to strašná věc milovat, doufat, snít, být – být a – ach! ztratit Je to strašná věc, toto. A svatá věc svatá věc milovat. Protože tvůj život žil ve mně tvá váha mě pozvedala tvá přítomnost mi byla darem. Ta vzpomínka přináší bolestnou radost. Je to lidská věc, milovat, svatá věc, milovat čeho se dotkla smrt. ~ Yehuda HaLevi (upraveno) (přední židovský básník a myslitel ve středověku) *** Pro rodiče po ztrátě dítěte Nikdo nezná ten úžas jež ve vás vzbudí vaše dítě Vaše srdce je dokonalou kolébkou pro jeho přítomnost. Uvnitř i vně jste jedním s každou vlnou lásky jež znovu a znovu překvapuje vaši duši. Teď však sedíte v zármutku V duši noční můra Vaše oči oněmí při pohledu na hrob na který by se žádný rodič neměl dívat. Tato ztráta s vámi bude navždy jako tajný amulet který v sobě nese otázky proč se tak mladá duše musela vrátit domů tak brzy. Nechte své tiché slzy padat a až se oči znovu projasní možná zahlédnete jak se vaše věčné dítě stalo neviditelným andělem který cítí vaše srdce a přesvědčuje měsíc aby na břeh poslal nové dary. ~ John O’Donohue *** Rodičovská láska (upraveno) Láska rodičů není možné vysvětlit Je utkána z hluboké oddanosti, oběti i bolesti. Je nekonečná a nesobecká a přetrvá vše, co přijde. Nic ji nezničí, nic ji neodláká. Je trpělivá, odpouští, i tehdy, když se všichni ostatní vzdávají. Nikdy nezklamu a nezaváhá, i kdyby srdce pukalo… Věří víc než je možné věřit, když se svět kolem rozpadá. Září krásou nejcennějších, nejjasnějších drahokamů. Je zcela mimo jakékoliv definice, vymyká se jakýmkoliv vysvětlením, navždy zůstává tajemstvím, mystériem stvoření… ~ Helen Steiner Rice *** Požehnání na cestu (upraveno) Slibujeme, že budeme svědky celistvosti života kde vše a všichni dojdou naplnění. Slibujeme, že budeme přijímat odlišnosti, a v tobě budu vidět sebe. Kéž jsme tu jeden pro druhého po všechny dny tady, tam a všude. Slibujeme, že budeme pamatovat na to, že vše, co se objeví, tak jednou zmizí. Uprostřed vší nejistoty budeme zasévat lásku. Tady! Teď! K vám volám: Žijme společně Velký Mír, kterým jsme. Není třeba žádného strachu po všechny dny tady, tam a všude. ~ Wendy Egyoku Nakao *** Vzpomínková litánie (upraveno z moderní židovské liturgie) Obřadník: Při východu slunce a při jeho západu Rodina & všichni: Na Tebe (jméno) vzpomínáme. Obřadník: Ve vánku větru a chladu zimy Rodina & všichni: Na Tebe (jméno) vzpomínáme. Obřadník: Při rozpuku poupat a obnově jara Rodina & všichni: Na Tebe (jméno) vzpomínáme. Obřadník: Při modré obloze a v teple léta Rodina & všichni: Na Tebe (jméno) vzpomínáme. Obřadník: Při šustění listů a kráse podzimu Rodina & všichni: Na Tebe (jméno) vzpomínáme. Obřadník: Na začátku roku a jeho konci Rodina & všichni: Na Tebe (jméno) vzpomínáme. Obřadník: Když cítíme radost a chceme ji sdílet Rodina & všichni: Na Tebe (jméno) vzpomínáme. Obřadník: Dokud budeme žít, budeš žít i Ty (jméno), neboť jsi naší součástí, Rodina & všichni: A tak na Tebe (jméno) vzpomínáme. |
Archives
July 2024
Categories
All
|
RSS Feed