BALENÍ DO POHŘEBNÍHO PLÁTNA

Foto: Devika Bilimoria

Co je pohřební plátno?

Pohřební plátno je látka, do které se balí tělo zemřelého člověka. Existuje řada různých názvů pro tuto látku, například rubáš, šaty do hrobu, zavinovací látka, Tahara nebo Kaffan. Od doby, kdy jsem jako dítě zabalila mrtvého ptáčka do listů, pevně svázala dlouhou trávou a pak pohřbila do země na louce, jsem se setkala s mnoha různými jmény pro rubáš. Instinkt ochránit tělo milovaného zemřelého a také usnadnit jeho přepravu má kromě praktického také mnoho kulturních i historických významů. Pohled na zabalené lidské tělo známe - od starověkého umění, přes výtvarné umění či fotografií z času moderní pandemie. Zavinování je praktikováno v celé řadě významných duchovních kulturách (nejvíce v hinduismu, mezi muslimy, Židy, v afrických komunitách, i v některých křesťanských společenstvích), přičemž v každé z těchto tradic má zavinování svá specifická pravidla. Zavinování jako takové nevzniklo v žádné z těchto kultur. Zavinování vychází z milující laskavosti, která lidské bytosti spojuje a sbližuje napříč časem skrze kolektivní paměť.


Proč pohřební plátno?

Spisovatel Ray Bradbury napsal: “Jsme nádoby, které se neustále a tiše plní. Trik spočívá v tom, umět sami sebe převrhnout a nechat, ať to všechno dobré přetéká ven.” Jak to a proč jsem tenkrát jako dítě zabalila mrtvého ptáčka do trávy? Vždyť mi bylo jen osm let. Nikdo mě neučil, abych to dělala, ale je pravda, že jsem patrně v té době už viděla pohřby ve starých pohádkách nebo v televizních westernech. Když jsem tenkrát sama sebe “převrhla” způsobem, o jakém píše Ray Bradbury, tak byl list, který jsem měla právě po ruce, tím nejpřirozenějším způsobem, jak uctít život. Byla jsem dítětem, které se potulovalo polemi a loukami. Nikdy mě ani ve snu nenapadlo, že bych ptáčka pohřbívala v krabici.

Ve většině kultur, které praktikují balení do plátna, je samotné balení završením rituálního mytí a přípravy těla pro další cestu do zvoleného místa pohřbení, aby i duše mohla svobodně putovat na své cestě. Balení do plátna nám dává čas uctít tělo člověka, který zemřel a nabízí nám pocit klidu, že v této poslední chvíli ochráníme jeho tělo, ačkoliv ho v zápětí odevzdáme elementům rozkladu hmoty - času, půdě, mikrobům, vodě nebo ohni. Víme, že pohřební plátno je dočasnou kuklou, i když víme, že náš milovaný zemřel a jeho tělo je nyní prázdné. Akt balení do plátna vytváří prostor pro metamorfózu (přeměnu), kdy se tělo znovu promění do hvězdného prachu (jak prokazuje věda), ze kterého je vše tvořeno.


Je “ekologické” pohřební plátno v něčem jiné?

V prvé řadě - je to látka. Téměř všechna pohřební plátna, která jsem dosud viděla a mohla se jich dotknout, byla ze své podstaty ekologická. V ekologickém pohřbívání pečlivě zvažujeme naše volby, které vycházejí z našeho ekologického vztahu - k životu i ke smrti. Pohřební plátno je obecně tvořeno z látky. Budeme-li uvažovat o tom, co je “ekologické” ve světě látek, potřebujeme porozumět, co tvoří “vlákna”, jichž jsme součástí. Můžeme si při úvahách o látce pomoct obrazem povodí. Představte si látku. A pak meandrujte kolem polí, na kterých se sklízí původní surovina. Pak kolem míst, kde se zpracovává, až se nakonec dostane k vašim rukám. Chceme-li tedy používat rubáš nebo pohřební plátno v ekologickým způsobem, znamená to, že přemýšlíme o tom, odkud vlákno pochází, jak se pěstuje, mele, tká, barví, přepravuje, prodává, používá, znovu používá, up-cykluje, recykluje atd.

Pohřební plátno má stejnou důležitost jako vše ostatní, co vkládáme do hrobu, protože všechny pozůstatky rozkladu jsou součástí celkové ekologie pohřebiště. Ať už používáme či nepoužíváme rakev. Méně je více. Má proto smysl nepoužívat příliš mnoho látky, stejně jako použít látku bez zipů (ať už kovových nebo plastových), bez knoflíků, bez doplňků, které se v zemi nerozloží nebo za velmi dlouhou dobu.

Když tedy uvažujete dopředu o tom, jaké pohřební plátno chcete použít/vat, zvažte látku z vláken, která rostla v oblastech nedalo vašeho domova / země. Nebo zvolte hotovou látku či materiál z vlny, bavlny, konopí nebo jiných přírodních materiálů, které jsou ekologicky pěstované, barvené, tkané nebo šité. Pokud improvizujete s tím, co máte právě po ruce, volte cestu jednoduchosti a použijte tu nejpřírodnější látku, kterou máte k dispozici (plátěné prostěradlo, lněný ubrus apod.).


Typy / Druhy pohřebního plátna

Pohřební plátno tvoří jeden či dva kusy látky, který se zavine / omotá tělo zemřelého člověka. Pohřební plátna mohou být už předem ušitá, nebo mohou být skládaná, vícedílná ceremoniální plátna, propracovaná hedvábná plátna, prostá plátna, na která můžete něco namalovat / nakreslit / nabarvit, nebo plátna vytvořená z dědečkových košil.

Některá mají i látková držadla / madla, některá mají “rukáv” pro nosnou desku pod tělo a některá jsou vytvořena i s pohodlným košem. Většina bude potřebovat k samotnému pohřební spouštěcí popruhy. V Severní Americe je možné pohřební plátna zakoupit od církví a nebo od pohřebních dodavatelů. Lze také zakoupit pohřební plátna různorodých stylů a cen, které byly vytvořeny speciálně pro ekologické pohřbívání, a to od umělců. Najdete také možnost ušití na míru a nebo ušití z oblečení či textilií vašich předků.

Židovská “tahára” a muslimský “kaffan” jsou vícedílné oblečení a zavinovací plátna, a liší se podle toho, zda se pohřbívá muž nebo žena. Existují také přesná pravidla, která určují, kdo se může rituálního zavinování účastnit, pořadí, v jakém se co obléká a postup zavinování. Každý z vás, koho to více zajímá, si může s trochu průzkumnické práce najít další detaily těchto rituálů. Jedno však mají všechny kultury a tradice společné - plátno má být prosté, nezdobené, bez náznaků toho, jak majetný byl ten, kdo zemřel. Symbolizuje to skutečnost, že ve smrti jsou si všechny lidské bytosti rovny.
 
Samozřejmě každý z vás je lidská bytost, která má ve svých kostech starodávnou moudrost a tak má každý z nás potenciál vytvořit pohřební plátno. Plátno vytvořené doma, svépomocí, nemusí ani v nejmenším mít dokonalé švy. Je zcela dostatečné použít vlnu, velkou jehlu a dvě látky spojit tak nejlépe, jak to jde. První lidé, kteří balili své milované zemřelé přátele do listů a mechu, nepotřebovali žádné rovné lemy a nepotřebujeme je ani my. Použijte to, co se nabízí. Když použijete přírodní tkaninu, která není barvená syntetickými barvami, bez plastových či kovových ozdob, bude to přirozená ekologická volba. Použijte selský rozum. Pokud bude pohřeb probíhat na přírodním pohřebišti, můžete požádat jeho správce o doporučení. Když jsem si před deseti lety dělala průzkum pohřebních pláten, narazila jsem velmi štědrou nabídku vzorů - jak pro šitá, tak pro nešitá plátna na této webové stránce. Tato stránka je stále k dispozici a nabízí nejpřehlednější informace o domácí tvorbě pohřebních pláten, které jsem nalezla v on-line prostoru.


Jak zavinout / zabalit tělo:

Každé z pláten - ať už koupených nebo vyrobených doma, se bude používat, vázat a nést různým způsobem, proto doporučuji abyste si sami našli to, co s vámi rezonuje - ať už esteticky, vzhledově, tak s ohledem na to, o jaké tělo se jedná, kde a jak bude pohřebné a také kolik financí máte na tento účel k dispozici.

V kulturách, kde jsou rituály popsány velmi přesně, například u Židů či Muslimů, se tyto starodávné rituály a nashromážděná moudrost předávají z generace na generaci, se velmi dbá na rituály týkající se zemřelých. Pro rituál omývání těla, oblékání a balení do plátna jsou přesné postupy a totéž se týká i zpěvů či modliteb. Pokud pocházíte z kultury, kde jsou tyto rituály praktikovány, velmi vás povzbuzuji v tom, abyste si zjistili, jak vaši lidé připravují zemřelé na pohřeb. Je toho tolik, co se můžete naučit!

Pohyby a gesta balení do plátna / zavinování jsou povědomé pro každého, kdo někdy choval či zavinoval dítě - pootočit, nadzvednout, zavinout, zasunout a upravit. Tato vzpomínka však může být nápomocná, ale i podivná. Obzvlášť je-li zemřelý člověk dospělý - potom je práce s tělem velmi odlišné. Pro někoho, kdo ještě nikdy nebyl přítomen zavinování dospělého zemřelého je určitě užitečné si to nejdříve vyzkoušet s živým člověkem - modelem. To vás může dobře připravit až nastane čas a budete chtít poskytnout tuto službu někomu blízkému, kdo zemřel.

I v případě, že se v takové situaci ocitnete náhled a nikdy předtím jste nezavinovali, je lepší si to nejdříve vyzkoušet s někým živým. Protože zemřelí mohou být těžcí a nijak vám nepomohou. U zkušebního balení s živým člověkem se dost možná i zasmějete, což je úžasná medicína, když jste v blízkosti smrti. Případně si můžete najít někoho ve svém regionu, kdo vám tuto zkušenost může zprostředkovat. V Česku je to například spolek Ke kořenům.

Pokud se ocitnete náhle v situaci, kdy není čas nic zkoušet, máte látku a tělo potřebujete zabalit, moje nejlepší rada je:

• Nespěchejte!
• Použijte listy, dlouhé jehličí, písek nebo sušenou čočku, případně aromatické byliny a tyto přírodniny přidejte do plátna nebo i do polštářku pod hlavou, pokud ho budete přidávat do plátna.
• Dýchejte přirozeně a vědomě, ať můžete vnímat ve svém těle tlukot života.
• Zpívejte, děkujte, plačte, žehnejte - a buďte sami sebou. Zvládnete to.

* Autorka článku, Dina Stander, je básnířka, tvůrkyně pohřebních pláten, průvodkyně závěrem života. Je zakladatelkou iniciativy Northeast Death Care Collaborative - www.dinastander.com.

** Přeložila: Kateřina Grofová / www.nakoncidechu.cz